Historie


Ze starších dob nenalézáme o Kakejcově zmínky a je tedy viděti, že povstal teprve v době pozdější. Kde dnes stojí dvůr Kamínky stávala tvrz Kamýk, k níž náležela ves stejného jména. Páni z Kamýku byli z rodu vladyků Drslaviců a měli v erbu vztyčeného berana, byli příbuzní pánů z Držky, jejichž zřícenina hradu nachází se v lese pod Trokavcem. Ves Kamýk připomíná se při tvrzi roku 1368, kdy rytíři ze Šťáhlav prodali část vsi Kamýku Jakubovi z Kamýku. Tvrz zpustla za válek husitských, když rokycanští táhli na hrad Lopatu a cestou plenili zboží pánu věrných císaři Zikmundovi. Ves trvala do třicetileté války a osamělá hospoda stála tu ještě na počátku osmnáctého století. Obyvatelé sežehnuté vesnice Kamýku odstěhovali se dál od cest trpících průtahy vojenskými a založili patrně nynější osadu Kakejcov, neboť v obci není budovy, která by nasvědčovala že je starší než ze 17.století. Ostatně nasvědčuje tomu i příbuznost jmen. že se Kakejcov nejmenuje už Kamýk, toho příčina je ,že písaři úřadů patrimoniálních, rádi předělávali jména obcí, hlavně v době josefínské, aby se v lidu poddanském zahladily vzpomínky historické. Dvůr, který se do počátku devatenáctého století jmenoval Kamýk, jmenuje se teď Kamínky a stará ves Kunratice sluje dnes Kornatice.


Za války třicetileté pluk Vernera plenil zdejší krajinu od Poříčí přes Těnovice k Lučištům, zapálil Poříčí a zničil také ves Zarubíny za Mešnem, je tedy pravděpodobno, že někteří usedlíci usadili se společně s Kamýckými v nové osadě Kakejcově, snad od nich povstali Dražky zbytkem bývalého Kamýku. Mezi léty 1400 až 1603 náležel Kakejcov k farnosti rožmitálské,kam Kakejcovští odváděli desátek. Z toho je viděti, že patřil Kakejcov v posledních časech ke zboží mirošovskému, které náleželo nejprve Lvu z Rožmitála, potom Volfovi z Vřesovic a od roku 1550 Florianu Gryspekovi,rytíři z Gryspachu, který vlastnil celou krajinu od Mešna po Rožmitál a vystavěl zámek v Mirošově. Zemřel roku 1588 a zanechal sedm synů, z nichž Mirošov zdědil syn Florian jako samostatné panství. Florian Gryspek, rytíř z Gryspach, ač katolík zúčastnil se odboje proti Ferdinandovi II. Habsburskému, zemřel během války a commissio coufiscationis zabavila jeho jmění, které potom získal Adam starší Vratislav z Mitrovic, který měl také statek Poříčí, tehdy ještě ne Spálené. Od těch dob patřil Kakejcov farou do Poříčí a teprve roku 1786 připojen k farnosti mešenské.


Pokud zboží mirošovské náleželo rytíři Gryspekovi, dolovalo se v celé zdejší krajině na rudu železnou a železo zpracovávalo se v hamrech na Padrti, kterou Gryspek založil. V 18. století byl Mirošov prodán k panství zbirožskému, ale u Kakejcova se ruda ještě dolovala a dovážela se nejspíše do Nových Mitrovic, kde hrabě z Mitrovic založil vysokou pec, která pracovala ještě v 19. století. Roku 1820 dolovalo se na rudu ještě ve Skalkách.


Družstvo pro rozvod elektrické energie bylo ustaveno v roce 1932, elektrifikace byla dokončena až po válce. Z období první republiky zde vyvíjí činnost od roku 1934 také sbor dobrovolných hasičů a dělnická tělocvičná jednota. Začátkem roku 1939 byl založen fotbalový klub Slavia Kakejcov ,vlastní hřiště bylo vybudováno až v roce 1948.


V roce 1850 zde byl ustaven obecní úřad, který fungoval až do roku 1945, kdy ho vystřídal místní národní výbor. V roce 1960 byl Kakejcov sloučen s Mešnem a Kornaticemi pod hlavičkou MNV Mešno. V roce 1980 pak správně připadl pod Městský národní výbor Mirošov.


K 1. lednu 1992 vznikl samostatný obecní úřad Kakejcov, který vykonává správu v Kakejcově a na Dražkách.

V roce 2008 bylo obci uděleno právo užívat znak a vlajku s rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny ze dne 12. prosince.

Zdroj: obecní kronika

Created by Háka Software & Global Web
Joomla templates by a4joomla